Asi 25 minut po půlnoci dostala posádka příkaz připravit všechny záchranné čluny. V nejlepším případě mohly pojmout asi 1180 lidí, což bylo o necelou tisícovku méně, než byl celkový počet pasažérů. Zmatek postupně sílil, cestující nebyli vůbec poučeni, jak se mají v takovéto situaci chovat - nikdo totiž nepředpokládal, že by Titanic bylo někdy nutné nouzově opustit.
Ve zmatku byl první člun o kapacitě 65 osob spuštěn pouze s 28 a druhý o kapacitě 40 lidí pouze s 12 lidmi. V 1.40 začali nastupovat muži, kdy se už zdálo, že žádné ženy a děti na palubě nejsou. Ukázalo se však, že po chvíli vyběhly z nejnižších palub právě mnoho žen a dětí, které na člunovou palubu nepustili a mnozí ani netušili, co se vlastně děje. Mezitím se příď lodi stále potápěla, postupně byly zatopovány komory a paluby od přídě směrem k zádi.
Ve 2.15 měly být spuštěny 2 poslední skládací čluny, ale Titanic byl už natolik nakloněný a z větší části pod vodou, že spustit čluny se nepodařilo. Pak se uvolnil jeden z kotelních komínů, následovalo přelomení lodi, kde úplně zatopená příď pod tíhou vody začala klesat ke dnu. 70 stupnů nakloněná záď se svezla zpátky na hladinu. Po chvíli se začala zvedat až téměř do kolmé polohy, kde v jednom okamžiku stagnovala jako houpající se korek na vodě (20 sec) a po té zmizela pod hladinou. Stalo se tak ve 2.20. O 10 minut později obě části lodi stanuly na dně oceánu v hloubce asi 3800 metrů.